Hodnocení prvních zápasů

Hodnocení prvních utkání OP mladší přípravky

Kouhouti „D“

Na začátku jsme dětem zdůrazňovali, že vysledek pro nás není tak důležitý. Mnohem důležitější pro nás je, jak děti k zápasu přistupují, tzn. jak se zapojují do hry, jak bojují, zda jsou schopny vnímat soupěře a bránit mu ve vstřelení branky, jestli již znají základy pravidel a vnímají rozhodčího a samotnou hru (nestarají se o jíné věci). Dále můžeme považovat za úspěch jakékoliv vstřelení gólu. Pokud bychom srovnali první dvě utkání, z našeho pohledu bylo vydařenější první utkání, kdy jsem se snažili bojovat o každý míč, snažili jsem se hrát míč stále dopředu, vytvořili jsme si několik šancí, dali jsme 3 branky. V druhém utkání ve Skomelně nás trošku zklamalo nasazení a bojovnost některých kluků. Výsledek byl pro nás příznivější, ale myslím si, že jsme měli předvádět mnohem větší bojovnost a nasazení. Pokud jsou hráči na hřišti, vždy je třeba, aby se do hry zapojili všichni  hráči.

Největší problém nám momentálně dělá rozehrávka, z které hned dostáváme většinu gólů. Základem by měla být rozehrávka do strany a následné vyvedení míče po straně hřiště. Dále je třeba, aby se děti snažily o častý přechod s míčem přes bránícího hráče a nebály se soubojů. Co týká brankářů, budeme se snažit o časté střídání, abychom postupně vytypovaly vhodné jedince do této náročné role.

Kohouti „E“

Obě utkání se nesla v podobném duchu, tzn. hra se většinou odehrávala u naší branky a góly jsme většinou dostávali hned po naší rozehrávce. Děti se v rámci svých možností snažili a zajímavým okamžikem pro všechny bylo vstřelení našeho 1. mistrovského gólu. Autorem byl Jakub Šlegel, který krasným způsobem vstřelil branku, využil své rychlosti, předběhl obránce a vstřelil gól.

U ročníků 2009 bychom měli mít podobné nároky jako u starších kluků (bojovnost, nasazení, hrát co nejjednodušší hru, vnímaní zápasu, atd.), dále bych zde považoval za důležité, aby děti hra bavila a byla pro ně zábavou. Vzhledem k věku dětí musíme brát určité věci s rezervou a zbytečně děti nestresovat. Přesto bychom po dětech měli chtít plnění určitých věci. Jednou z nich je soustředěnost a vnímaní zápasu. Pokud jsou děti na hřišti, je třeba běhat za míčem, bojovat o každý míč, neodkopávat zbytečně míč (pokud je hráč sám), pozorovat neustále míč a soupeře, popřípadě vstřelit nějakou branku. Některé děti již dokáží tyto úkoly plnit nebo o to snaží. Věřím, že postupem času se naše hra bude neustále zlepšovat.