Zhodnocení podzimní části sezóny
Před začátkem této sezóny jsem se velice dlouho rozmýšlel, zda máme do okresního přeboru přihlašovat dva nebo jeden tým. Měl jsem obavy z toho, jak hlavně děti roč. 2009 budou zápasy zvládat, jestli pro ně budou mít přínos. S odstupem času musím přiznat, že se obavy nenaplnily a postupem času se výsledky i předvedená hra u obou týmů zlepšovaly. Každý tým odehrál celkem 6 mistrovských utkání a jeden přátelský duel mezi sebou. Proběhlo přibližně 25 tréninkových jednotek na FC nebo Jižním předměstí, zvládli jsme týdenní příměstský tábor.
Kohouti „D“ - jak jsem zmínil, výsledky a předvedená hra se zlepšovaly s postupem času. Ze začátku jsme odehráli několik zapasů, kdy se děti hlavně rozkoukávaly a výkon nebyl tak optimální. Jednalo se hlavně o zápas s Radnicemi a Skomelnem. Zde nám chyběla větší odvaha, bojovnost, pohyb i vnímání samotného zápasu. Od zápasu s Holoubkovem se naše hra postupně zlepšovala, kdy velká spokojenost s výkonem byla v tomto zápase, s Kohouty „E“ a ve Zbiroze. Je nutno říci, že výkon byl také odvyslí od toho, jaký soupeř proti nám stál (většinou jsme hráli proti dětem ročníku 2006 a 2007, někdy trenéři soupeře uzpůsobily sestavu podle stavu). Většina dětí během těchto zápasů pochopila, co je pro zlepšení hry a výkonu důležité. Tzn. bojovnost, běhání, vnímání hry, soupeře, spoluhráčů, rozhodčího, nebát se soupeře, nebát se soubojů, snažit se hrát hlavně dopředu a po stranách, snaha přejít s míčem přes soupeře. Každé dítě má jiné povahové vlastnost a předpoklady, tudíž je důležité, aby všechny děti při zápase i tréninku tyto důležité principy pochopily a co nejvíce je naplňovaly. Za velký úspěch považuji, že jsme v každém zápase dokázali vstřelit minimálně jednu branku (celkem 24 gólů v 6 zápasech).
Nejlepšího hráče podzimu jsem zvolil Matyáše Kricnera, který by měl být příkladem pro ostatní děti, jak přistupovat k tréninku a zápasu.
Celkem 6 zápasů, skóre 24:103,
Nejlepší střelec - Matyáš Kricner (13 branek), 2. Tomáš Balej (5), 3. Martin Zelenka (3), 4. Sebastian Brož (2), 5. Filip Zápotočný (1)
Kohouti „E“ – druhý tým složený hlavně z dětí ročníku 2009 si počínal také velice statečně. Většinou proti nám nastupovali o 3 roky starší kluci, kdy silově, rychlostně, technicky a mentálně jsme se nimi nemohli srovnávat. Přesto v některých zápasech kluci překvapili, bojovali a snažili se vstřelit branku. Za vydařené utkání bych považoval zápasy s Kohouty „D“, Břasy, s Holoubkov, kdy v každém jsme vstřelili minimálně 4 branky a kluci si zápasy užili (celkem jsme dali 15 branek). Věřím, že se do budoucna předvedená hra bude zlepšovat a rozdíly mezi námi a našimi soupeři se budou zmenšovat. Za nejlepšího hráče podzimu bych zvolil Lukáše Beníška, který byl naším hlavním střelcem branek a vzhledem k tomu, že s námi trénuje od června, je velice šikovný.
Celkem 6 zápasů, skóre 15:149
Nejlepší střelec - Lukáš Beníšek (7 branek), 2. Adam Šilhánek (4), 3. Jakub Šlegel (2), 4.-5. Ondřej Pech, Ondřej Varmuža (1)
V našich týmech jsou 5-ti a 6-ti leté děti, které by s fotbalem správně měly teprve začínat. Je nutno říči, že velká část dětí udělala za podzim ohromné pokroky. Děti umí přihrát nebo vystřelit placírkou, v rámci možnosti si zpracovat míč, vést si míč se změnou směru, atd. Dokáží během zápasu i tréninku bojovat a vnímat hru. Samozřejmě vývoj je u každého dítěte odlišný, ale určité prvky by děti v tomto věku měly dodržovat. Jedná se o ukázněnost, dostatečné vnímaní trenéra a jeho pokynů, vnímaní hry popř. cvičení při tréninku. Fotbal pro tyto děti musí být vždy zábavou a hrou bez stresu, ale tyto zásady by měly chápat všechny děti. I nadále budu důsledně řešit jakékoliv projevy nevhodného chování vůči spoluhráčům a neukázněnost na tréninku (chování některých dětí jsem již s rodiči probíral). Co se týká samotných tréninků, chtěl bych i nadále dodržovat stanovený poměr tréninků a zápasů. I do budoucna si myslím, že je toto optimální model v hlavním tréninkovém období, tzn. 2 tréninky (později 3) + 1 zápas/týden/tým. Nejdůležitější v celém přípravkovém věku je samotný trénink, zápasy by měly sloužit jako zpestření a motivace k tréninkovému procesu, nemělo by se tolik hledět na dosažené výsledky a úspěchy. Zápasy by neměly být na úkor tréninku. Tímto se budu řídit i v budoucnu.
V dalších fázích tréninku se i nadále budeme maximálně snažit o zlepšovaní techniky a fotbalových dovedností. Je důležité, aby všechny děti uměly kopat vnitřní stranou nártu (placírkou). Pokud to stále dítěti nejde, je třeba na tom zapracovat i mimo trénink (s rodiči, sourozenci). Dále budeme důkladně trénovat zpracování míče (různými způsoby), vedení míče, kopání horší nohou, různé druhy kliček (krátká, dlouhá, prohození, obhození, stahovačka, zasekávačka, atd.), klamavé pohyby, naznačení tělem, atd. Než se děti toto všechno naučí, bude to trvat dlouhou dobu. Čím dříve se to však naučí, tím lépe. Dále budeme procvičovat a rozvíjet všechny pohybové schopnosti, zejména obratnost a rychlost (dynamiku), hlavně zábavnou formou.
Věřím, že děti si fotbalový podzim dostatečně užily, našly si nové kamarády, a že fotbal pro ně byl a pořád bude pořádnou zábavou a hrou.
Děkuji za případné postřehy, připomínky nebo dotazy.
Michal Šilhánek